
Už od dětství mne přitahovaly lety do vesmíru. Může za to nejspíš televize. Jako svůj první mediální zážitek si pamatuji přistání Apola na Měsíci. Z mlhy vzpomínek datovaných do ranného dětství se vynořuje blikající obrazovka a v ní groteskně poskakující postavičky v bílých skafandrech. Tu a tam se objevují prostřihy do studia, kde moderátor vysvětluje jednotlivé fáze letu a na modelech kosmických lodí předvádí příslušné manévry. Vše mi sice splývá s Krtečkem, ale podstatné je, že už od té doby jsem snil o tom, že jednou budu pilotovat kosmickou loď a poletím s ní minimálně na Mars, když ne rovnou ke hvězdám.
V té době ještě neexistoval domácí počítače, ani herní konzoly, a tak mi pro hry na dobývání kosmu musel stačit balící papír, na kterém byla namalovaná palubní deska s přístroji a velká vařečka, která sloužila jako ovládací páka. Tato kosmická loď byla sice výkonná, neb se s ní dalo přeletět ze Země až k Jupiteru za pár minut, ale přeci jen jí něco podstatného scházelo. Obrazovky na palubní desce byly pořád slepé, tlačítka ani nezablikla a kdykoli maminka pekla bábovku, stala se kosmická loď neřiditelnou. Vše ale nakonec došlo nápravy, když jsem před několika léty objevil simulátor kosmických letů - Orbiter.


Oficiální web, kde si Orbiter můžete zdarma stáhnout:
http://orbit.medphys.ucl.ac.uk/
Stránky věnované Orbiteru v češtině:
http://orbiter.bloguje.cz/
http://cestiny.idnes.cz/hry/orbiter-space-flight-simulator-dmh-/clanek.A050926_23758_bw-cestiny-hry_bw.idn

Žádné komentáře:
Okomentovat
Chovejte se zde, prosím, jako v místnosti plné lidí, na kterých Vám záleží. Děkuji :o)