Pravidla pro Twitter - CPU se mi směje.

Měl to být původně komentář ke článku Ke kauze @adent, @pixycz a @marekl, ale myšlenka mi trochu narostla pod rukama, tak jsem tam nechtěl obtěžovat a raději ji zveřejnil u sebe. Mimo to, vlastně tak trochu reaguji i na Pravidla pro twitterování. Takže ...

Přijde mi, že když u webové služby vznikne důvod, potřeba tvorby "kodexu" pro její používání (viz Sedm věcí, které nedělat na Twitteru - má to hlavu i patu), je zřejmě něco špatně se službou samotnou. I když asi, jak se to to vezme. Třeba je problém i v nerealistickém očekávání některých jejích uživatelů, což je mimochodem i můj případ.

Totiž, když Twitter začínal, všude jsem četl, že má sloužit k „mikroblogování“. Takže bych čekal, že když už si někdo dá práci s příspěvkem, tak to bude stát za to. Jenže realita všedního dne je jiná. Přidat twitt není ani ze setiny tak těžké, jako napsat článek. Nakonec, je to jen twitt. Stejně lehké je na twitt odpovědět. K tomu přistupuje zásadní nedostatek služby: pokud na twitt odpověď nepošlu direktívně (tuším, že tam nějaká taková funkce je), tak vlastně vytvářím další veřejný příspěvek, který sice měl být „komentářem“, ale vzhledem k tomu, jak je rozhraní Twitteru udělané, komentářem není. Zařadí se totiž followerům do hlavního proudu twittů. Při masívní výměně názorů je to pak už jako bych na „korsu“, kam jsem se šel projít, abych sledoval cvrkot a potkal se zde s desítkami lidí, kteří mne z nějakého důvodu zajímají, musel jako nutné zlo poslouchat i hlasitě se mezi sebou bavící dvojici nebo dvojice, skupiny ...

Není problém v tom, že bych jim jejich rozhovor nepřál. Není problém v tom, že bych si myslel: když se chtějí bavit, tak ať jdou jinam. Ale v tu chvíli mne jejich hovor nezajímá. A nic to nemění na tom, že oni samotní mne jinak zajímají úplně stejně, jako každí jiní, které „na korsu“ potkávám a po očku sleduji, s čím zajímavým dnes přijdou.

Problém vidím v tom, že něco takového vůbec musím řešit.

Takový rozhovor se na Twitteru přeci dá strojově rozpoznat podle toho, že se vždy jedná o odpověď na nějaký předchozí twitt. Sérií odpovědí pak vzniká „vlákno“ – tedy pokud diskutující důsledně klikají na tlačítko „reply“, což je ale docela pohodlné, tak proč by to nedělali. Co kdyby šlo takové vlákno vytrhnout ze svislého proudu a připojit ho vždy „z boku“ k „prvnímu“ twittu, kterým rozhovor začal a k němu sbalit do odkazu? Potom bych už nemusel nikoho "vypínat" ale mohl bych něco, co mne v danou chvíli nezajímá, jednodušeji očima přeskočit.

Pak už by to chtělo jen nějaké vhodné grafické zpracování takového rozhovoru – aby to bylo třeba kompaktnější a mohl bych si to zas zpětně rychle přečíst, až mne to někdy bude zajímat. Nebo snad nějakou UI na "vyzobání" hlavních myšlenek resp. vytvoření souhrnu linků? Protože co si budeme povídat, cizí názory jsou zajímavé, ale link je link – to je to, co se počítá ... :o)

Šlo by to?

Babička říkala, že šlo ... že od toho všeho tyhle kompjútry přeci jsou.

Barevné označení důležitých kláves na počítačové klávesnici

Od doby, kdy střídám "klasickou" počítačovou klávesnici s klávesnicí notebooku neustále narážím na problém dohledávání kláves typu INSERT, DELETE, HOME, END, PageUP, PageDOWN. Každý typ notebooku je má umístěné trochu jinak. Navíc design bývá zhusta poplatný filozofii "písmenka a značky jsou jen nutné zlo, hlavně ať to celé dobře vypadá a působí elegantně". No, ačkoli mám k designu blízko, myslím, že počítač je především pracovní nástroj. A tak je tato a podobné filozofie designu vzhledu v rozporu s tím, co potřebuji.

Jako uživatel bych velmi ocenil, kdyby výše uvedené klávesy byly označeny barevně. A vůbec nejlepší by asi bylo, kdyby na to byla nějaká mezinárodní norma, aby odpadl problém s tím, že si každý výrobce bude razit cestu se svým vlastním pojetím.

Mně osobně by se zamlouvala kombinace:

INSERT - žlutá
DELETE - oranžová
HOME/END - světle/tmavo zelená
PageUP/PageDOWN - světle/tmavo modrá

případně:

PrintScreen - bílá
CTRL - modrá
ALT - fialová

Konkrétní odstíny a systosti barev nechť by byly již plně podřízeny potřebám designu konkrétní klávesnice resp. notebooku. Podstatné je, abych mohl uvedené klávesy rozeznat od ostatních už letmým pohledem, a to na každém notebooku bez ohledu na značku výrobce.

Možná vám mnou uvedené barvy přijdou "nelogické". Nic proti tomu. Co člověk, to trochu jiné vnímání barev. Navíc jednotlivé kultury na Zemi také přiřazují stejným barvám různé významy. V Japonsku byste například museli vysvětlovat, proč bývá česká nevěsta oblečena do bílých šatů, protože, na rozdíl od nás, pro Japonce je bílá barva barvou smutku.

Myslím si, že je ale úplně jedno, jestli klávesa DELETE má být "správně" červená, oranžová, nebo snad černá. Podstatné je, aby přřazení barev jednotlivým druhům kláves bylo všude stejné. Nebo, aby to bylo stejné alespoň pro všechny počítače prodávané v určitém kulturním okruhu.

No, ať tak nebo tak, bojím se, že podobná závazná norma stejně nikdy nevznikne. Obvzlášť v této době, kdy už slovo "norma" evokuje nesmyslnou byrokracii. Ještě štěstí, že si člověk může pomoci sám - například barevnými samolepkami.