8. května 2009

Proč je zvýšení rychlostního limitu nesmysl

Včera jsem se na ČT1 díval na diskusní pořad Máte slovo-Rychlost na silnicích. Diskuse se točila hlavně kolem navrhované možnosti zvyšovat podle potřeby maximální povolenou rychlost až o 30 km/h. Jsem rád, že celkové vyznění diskuse vyznělo více proti tomuto úmyslu. Osobně se domnívám, že zvýšení povolené rychlosti by nepřineslo téměř žádný opravdu významný praktický užitek. Bylo by naopak dalším velmi významným zvýšením rizika.

Proč si to myslím? Vzal jsem si prostě do ruky kalkulačku a počítal.

Zajímavá otázka zazněla hned v úvodu televizní diskuse z úst majitelky autoškoly. Co zvýšení rychlosti jízdy vlastně komu přinese, když úspora času nebude nijak velká?

Porovnal jsem si úspory času pro různé rychlosti jízdy. Vždy se jedná o jízdu na úseku o délce 100 km za předpokladu, že byste po celý tento úsek jeli stále resp. průměrně uvedenou rychlostí.

100 vs. 130 km/h ... 14 minut
130 vs. 160 km/h ... 9 minut
160 vs. 190 km/h ... 6 minut

Je vidět, že čím vyšší rychlost jízdy, tím má její další zvýšení menší efekt na celkovém jízdním času. A ve všech případech je úspora času menší než čtvrt hodiny.

Uvedený výpočet může být zavádějící, ale faktem zůstává, že na jedné misce vah je vždy zisk jen několika minut času, a na druhé leží vždy zvýšené riziko nehody znamenající minimálně škody v řádu desítek až statisíců korun. To nemluvím o vyšším riziku těžkých zranění nebo smrti. Vše souvisí přímo s kinetickou energií jedoucího vozu.

Kinetická energie auta se s rostoucí rychlostí jízdy nezvyšuje lineárně, ale kvadraticky. Pojedete-li rychlostí 1 a zvýšíte-li jí na 2, naroste kinetická energie na 4 násobek. V téměř shodném poměru roste i brzdná dráha (svou roli zde totiž hraje odpor vzduchu a další vlivy). Delší brzdná dráha znamená jen vyšší potenciální riziko. Větší kinetická energie znamená i zhoršenou ovladatelnost vozu - především větší setrvačnost a tedy sníženou schopnost změnit směr pohybu. Tím riziko dále narůstá.

Řeknete si: no dobře, ale zvýšení rychlosti o 30km/h při stotřicítce není relativně tolik, jako při stovce. Ať si kinetická energie narůstá kvadraticky nebo ne, riziko už prostě nebude narůstat tak dramaticky.

Jak je to doopravdy:

100 vs. 130 km/h ... 1.7 x
130 vs. 160 km/h ... 1.5 x
160 vs. 190 km/h ... 1.4 x

Je vidět, že při přechodu ze 130 na 160 km/h vzroste kinetická energie o 50%. Podobně naroste i potřebná brzdná dráha. A 50% je pořád dost, nemyslíte? Má to opravdu smysl pro těch několik málo ušetřených minut?

Ve zmíněné televizní diskusi mne upoutal i názor druhé z přítomných dam. Od řidičů pomalejších vozů je prý bezohledné, když začnou na dálnici předjíždět ještě pomalejší auta, například kamióny. Bezohledné je to vůči těm, kteří jedou rychle v levém pruhu a snižuje se tím plynulost provozu.

Na to, jestli je to opravdu bezohledné, se lze z různých úhlů pohledu dívat různě. Nakonec, tento problém se pokouší řešit i sám Silniční zákon (§ 18). Ale ať už je to jak chce, myslím, že je to hlavně nebezpečné. A bude to ještě nebezpečnější, když rychlí pojedou ještě rychleji, protože rychlost těch pomalých se zvýšením limitu povolené rychlosti nezmění.

4 komentáře:

  1. Paradox pomalé jízdy7. června 2010 v 13:28

    Zajímavý paradox je u tohoto problému brzdná dráha. Řidiči jsou totiž povinni dodržovat mezi automobily bezpečnou vzdálenost - tj takovou, aby se dalo bezpečně zabrzdit. Čím vyšší je tedy rychlost, tím větší musejí být mezery mezi automobily. Celkově při vyšší rychlosti může projet po stejné silnici méně automobilů, než při nižší rychlosti. Pokud tedy počet automobilů na dálnici z nějakého důvodu stoupne (pátek odpoledne např.), měla by být logicky maximální rychlost spíše uměle snižována, prostě proto, aby se tam ta auta vešla.

    OdpovědětVymazat
  2. A zajimave je to i z pohledu ekologie, kdy pri vyssich rychlostech roste spotreba na kilometr a tudiz pribyva splodin. I podnikatele, kteri podnikaji v tomto oboru by spise privitali snizeni rychlosti(spekuluje se o zakonu, ze auta nad 3.5 tuny by meli povinne omezovac rychlosti na 120Km/h). Takze verim ze nikdo nema zajem na tom, aby se rychlosti zvedali.

    OdpovědětVymazat
  3. Paradox pomalé jízdy:

    Zajímavá úvaha, ale záleží na tom, jak se mění rozestup aut v závislosti na rychlosti jízdy.

    Jelikož řidič není schopen spočítat pro každou rychlost a každý povrch vozovky brzdnou dráhu resp. není schopen nosit v hlavě tabulku brzdných pro každou možnou variantu jízdy, musí bezpečný rozestup odhadnout.

    Pro jízdu na suchém asfaltu se doporučuje udržovat odstup cca 2 sekund tzn. že vzdálenost od předchozího auta musí být taková, aby se místem, kde se předchozí auto právě nachází projeli až za dvě sekundy. Tím se rozestup přirozeně zvětšuje při zvětšující se rychlosti jízdy. Ale zároveň to znamená, že postavíte-li se například na most, pak pod vámi projede každé dvě sekundy jedno auto, bez ohledu na rychlost, jakou pojede (pokud všichni budou dodržovat výše zmíněné pravidlo). Jinými slovy, propustnost daného místa se nemění. Prostě za hodinu pod mostem projeden stále stejné množství aut, ať už pojedou rychle či pomalu.

    V praxi však lze předpokládat, že řidiči nebudou ukáznění a rozestupy při vyšších rychlostech budou spíše menší, než by odpovídalo dvěma sekundám jízdy. Z toho plyne, že propustnost místa na silnici se naopak zvýší.

    Podstatné je, že maximální propustnost silnice závisí pouze na časovém odstupu, jaký si řidiči zvolí. Jelikož hodně z řidičů, alespoň jako to znám sám z toho, co na silnici denně vídám, udržuje rozestup stále stejný co do vzdálenosti, bez ohledu na rychlost, tak se propustnost silnic se vrůstající rychlostí jízdy zvyšuje. Proto se také v místech snížené rychlosti na dálnici tvoří kolony i bez snížení počtu pruhů.

    OdpovědětVymazat
  4. To zvyseni propustnosti by taky mohlo byt na povazenou, protoze se vyrazne zveda pravdepodobnost nehody a nasledne odstranovani nasledku takove nehody casto jeden smer dalnice zcela uzavre, nebo prinejmensim vyrazne omezi, takze v prumeru to mozna vyjde i stejne:)

    OdpovědětVymazat

Chovejte se zde, prosím, jako v místnosti plné lidí, na kterých Vám záleží. Děkuji :o)